Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Turné s „hvězdičkami“ 70. let aneb 16 koncertů za 24 dní

18. 05. 2017 0:06:14
Zápis z deníku 14.4.2017, 23:22 „Na koncertě dnes opět nechyběly dvě pravidelné fanynky a tentokrát tam byl i pán, který měl opasek s displejem, na kterém problikával nápis Rick“

11.1.2017, 22:25

„Dobrý večer, hledám houslistky do orchestru pro zahraniční turné a dostala jsem na Vás tip od kamarádky, která je z Brna a byla prý na Vašem koncertě s kapelou.“

---

Jmenuji se Hanka Slanařová, původem z jedné malé vesničky kousek od Roudnice nad Labem. Před časem jsem na UJEPu studovala obor Popularizace hudby a organizace hudebního života. Důvod, proč jsem šla do Ústí a nevybrala si po úspěšné přijímací zkoušce Hudební vědy na Karlově univerzitě, byl prostý - nechtěla jsem dál v Praze sdílet se svými sestrami jednu malou garsonku, kterou nám tam jako studentkám platili rodiče. Po státnicích jsem se do Prahy vrátila a 4 roky se měla celkem dobře, než přišlo další zásadní rozhodnutí, proč se na školu vrátit - už bylo opravdu na čase si najít nějakýho pořádnýho chlapa. :D Dnes mě čekají jen státnice z učitelství hudební výchovy a svatba pomalu klepe na dveře.

Mimo to jsem houslistka a členka dvou žánrově rozdílných skupin. Jedna je zaměřená na středověkou hudbu, v té druhé říkáme, že hrajeme folk-core. Jmenujeme se Cruadalach a přesně díky této skupině jsem měla možnost se dostat na celkem prestižní a velkolepé turné po Německu s názvem Rock Meets Classic.

Celé to začalo jednou prostou zprávou na facebooku, která slibovala nezapomenutelné zážitky a nové zkušenosti. Turné mělo proběhnout v termínu 27.3.-19.4., což se podle posledního semestru magisterského studia akorát vešlo mezi konec výuky a obhajoby diplomových prací. Nastalo několik dilemat... Stihnu se na housle naučit tří hodinový repertoár a ještě zvládnu dopsat diplomku? Stihnu uzavřít semestr, ještě než skončí? Stihnu se pak naučit ke státnicím na klavír, když na něj měsíc nebudu mí možnost cvičit? (Ta poslední věc mě zatim stále ještě trápí :D) A další a další smíšené pocity následovaly, nicméně jsem si řekla, že výzvy se mají přijímat a že to všechno dám.

První zkoušky s orchestrem probíhaly poslední víkend v únoru. Vesměs se jednalo o čtyřiceti členný orchestr plný mladých lidí, převážně dívek, s věkovým průměrem cca 23 let. Hodně lidí se navzájem vidělo ten víkend poprvé. Já jsem si pro jistotu s sebou vzala jednu kamarádku, houslistku Elišku. Před první zkouškou se totiž uvolnilo místo, tak jsem ji rovnou navrhla jako náhradnici. Všichni jsme teď byli členy Bohemian Symphony Orchestra Prague.

Z Německa na zkoušku přijeli 3 zástupci celého projektu, který už má několikaletou tradici. Mat Sinner byl chlapík středního věku v dlouhém černém kabátu a bílými vlasy po pás. Je to frontman rockové kapely, pro kterou jsme my, jako orchestr, měli hrát symfonické „křoví“. Druhý byl Jimmy Kresic, fenomenální klavírista a spoluaranžer úprav skladeb. Třetí, a pro nás nejdůležitější osobou, byl mužíček menšího vzrůstu s tmavými kudrnatými vlasy, ve fialové košili, s oranžovými lenonkami na nose. Náš dirigent, Wolf Kerschek.

Plánem zkoušek bylo secvičit koncertní repertoár několika „hvězdiček“ hudebního světa. Šlo především o osobnosti rockové hudby 70. let. Jmenovitě Bob Catley a Tony Clarkin ze skupiny Magnum, Mick Box a Bernie Shaw z Uriah Heep, Rick Springfield, Steve Lukather zastupujicí skupinu Toto a Don Felder ze skupiny Eagles. Všechny tyto legendy se k nám později přidali na začátku turné a doplnili tak poslední a nejdůležitější článek celého projektu.

Měsíc utekl jako voda a my už začali balit kufry na tu velkou show. V pondělí 27.3. jsme přijeli do německého městečka Crailsheim (kde je prý mimochodem nejlepší indická restaurace v celém Německu). Hned po příjezdu následovaly náročné zkoušky, které probíhaly další 2 dny během celého dne. Zkoušelo se už rovnou na připravené poschoďové konstrukci, která se poté převážela ze stage na stage, z města do města a vždy se musela složit a zase postavit. V orchestru dostal každý nástroj speciální minimikrofonek, zkoušela se doprovodná projekce, světelné efekty a pyrotechnika. Samotná skupina Mat Sinnera čítala celkem 10 muzikantů - baskytara, dvě kytary, klavír, bicí a 5 doprovodných zpěvů. Druhý zkoušecí den už se k nám přidaly i slibované „hvězdičky“. S jejich příjezdem začaly doslova „stříkat ega“ na všechny strany. Každá jejich osobnost byla něčím výjimečná a jedinečná. Například Steve Lukather je naprostý exibicionistický šílenec a suverén, Rick Springfield zase typický telenovelský „heartbreaker“, ale první místo v srdečnosti a přátelství si získali Mick a Bernie z Uriah Heep.

Pomalu, ale jistě, jsme začali chápat, že ač sice všichni hrajeme na jednom podiu, nemáme všichni stejná práva. Některým „hvězdičkám“ (podle mě to musely být sboristky) se nelíbilo, že mají s námi společný catering. Proto tour manager nařídil zákaz vstupu pro orchestr do cateringu dřív, než to on sám dovolí. Během turné pak několikrát vznikaly absurdní situace, kdy někdo zaslechl, že už se do cateringu smí a přitom ještě nesmělo. Zuřivý tour manager pak volal našemu vedoucímu, že jestli se to bude opakovat, budeme dostávat jen jedno jídlo na osobu přímo do šaten, bez možnosti výběru. Když odbočím - šatny pro orchestr taky většinou nebyly žádné terno. Dost často to byly jen malé plátěné přístěnky za podiem, kam jsme se stěží vešli, kde bylo chladno a kolikrát i taková tma, že se holky líčily jen za pomocí světla z mobilu. Ve výsledku jsme s tímto přístupem byli hodnotově na nižší pozici, než technici (ti chodili jíst taky dřív než my).

Ale vrátím se k samotným koncertům. Z Crailsheimu jsme odjeli ve čtvrtek ráno do Trier, kde nás večer čekalo první vystoupení. Někdo ještě na poslední chvíli doháněl procvičování náročnějších partů, někdo radši vsadil na vzhled a oblékl se do těch nejlepších šatů, co měl k dispozici, někdo si šel jednoduše užít ten zážitek. Řekla bych, že v tomhle jsem spíš požitkář.

Aréna v Trier, jako pak i každá následující, praskala ve švech. Koncerty se všude vyvíjely celkem podobně. Dav diváků se během večera vyburcoval a kolikrát doslova šílel. Nejpozději při nástupu Uriah Heep, kteří přicházeli na řadu po prvních Magnum, několik fanoušků neposedně postávalo a skandovalo před podiem. Orchestrální aranže pro "Uriáše" byly jednoznačně nejhezčí, ale také nejnáročnější. Skrývaly krásné melodie, které se vzájemně doplňovaly se standardní úpravou rockové sestavy. Celý prožitek se násobil díky barevným světelným efektům a ohnivé pyrotechnice. Rick Springfield byl každý koncert rád obdivován publikem. V jedné písni si to byl vždy vychutnat přímo do hlediště. Prodíral se davem a cestou objímal každého,ať o to stál nebo ne. V několika případech se za ním pro jistotu prodírala i ochranka. Show Steva Lukathera byla pompézní. Steve je PAN kytarista a moc dobře to o sobě ví. Během vystoupení si mimo jiné také rád chválil účes nebo své pozadí. S každým jeho koncertem se navyšoval počet originálních kytarových sól. Nikdy se neopakovala ve stejném znění. Don Felder byl postarší americký elegán. Skupinu Eagles nám může připomenout píseň Hotel California. Jako jediný z interpretů ale používal na svůj zpěv playback.

----

Zápis z deníku 14.4.2017, 23:22

„Na koncertě dnes opět nechyběly dvě pravidelné fanynky a tentokrát tam byl i pán, který měl opasek s displejem, na kterém problikával nápis "Rick". Prý už se objevil i na koncertě v Passau.“

----

Oddanost některých fanoušků je bezmezná. Dvě fanynky, o kterých je z krátkého záznamu z mého tour deníku řeč, chyběly pouze na dvou koncertech z 16. :-O. A pokaždé měly místo v první řadě. Nebyly jediné, kdo si nenechal koncert ujít více, než jednou. Za celé turné jsem dvakrát dávala svůj autogram.

Během celého zájezdu jsme měli 4 takzvané „offdaye“. Tyto dny jsme večer nevystupovali a většinou jsme čas využívali k prohlídce města, ve kterém jsme byli aktuálně ubytovaní. Města jsme se snažili navštěvovat co nejvíce, abychom se vyhli únavnému stereotypu autobus-aréna-hotel. Nebo teda aspoň já s Eliškou. Nutno přiznat, ze většina mladšího osazenstva si raději užívala alkoholické opájení a vyspávání. Dojezdové vzdálenosti mezi městy byly často delší, než 300 km. Jeden den jsme dokonce do arény jeli přes 400 km a po koncertě v noci pokračovali do 300 km vzdáleného

hotelu. Náš autobus navíc nebyl zrovna extra moderní, tak i jeho rychlost byla trochu omezená. Hotely byly pokaždé slušné. Podmínka byla minimálně *** hotely. Ve Frankfurtu jsme si k ubytování užili i krásnou finskou saunu s výhledem na mrakodrapové centrum města.

---

Zápis z deníku 16.4.2017, 12:09

„Od včerejška průběžně prší, ale je to takový příjemný jarní déšť. Vzduch voní čerstvými rostlinami. Jsme na cestě do Bamberka, kde nás další koncert čeká až zítra večer.“

Zápis z deníku 17.4.2017, 12:40

„S tim jarním deštěm jsem se trochu unáhlila, od rána chumelí mega chuchvalce sněhu. Je Velikonoční pondělí.“

----

S počasím to bylo úplně obráceně, než by člověk čekal. Od prvního dne se začalo hodně oteplovat a my se slunili ve 25 stupních. V půlce se to ale začalo lámat a na Velikonoce už jsme byli opět na mrazivé nule.

Deník obsahuje spoustu různých postřehů a detajlů v rozsahu 20 stránek. Tohle je opravdu skromné shrnutí toho, o čem celé turné bylo. Členové orchestru za tu dobu navázali nová přátelství, lásky, ale i nové zkušenosti a zážitky. S většinou z nich se pravděpodobně už nikdy neuvidím. Někteří se víc těšili domu, některým naopak ukápla slza stesku po uběhlém hvězdném měsíci mezi celebritami. Za 24 dní jsme ujeli přibližně 5807 km, navštívili 16 měst v Německu a jedno ve Švýcarsku, odehráli 48 hodin koncertů + přibližně 45 hodin zkoušek, snědli hromadu jídla, naspali minimum hodin a dalšími statistikami by se to mohlo ještě hemžit. Bylo to fenomenální, monstrózní, dech beroucí, emocionální a rozhodně nezapomenutelné.

---

Zajímavosti z deníku:

31.3.2017

„Asi v půl druhý ráno nás z jedné lampy vyrušil bzukot sršně ... tohle nebylo ale vůbec dobré. Našli jsme si, jak se řekne německy vosa a sršeň a vydali se v pyžamech na recepci za pomocí. Oba pánové byli lehce pobaveni, ale také se jim zrovna nechtělo jít hmyz zabíjet. Vytáhli nějaké noviny a prachovku (nechápu proč prachovku?) a jeden z nich šel s námi. Okno jsme za večer ještě neotvírali, takže už tam nějakou dobu musela být. Vražedná mise zahájena. Sršeň byla sejmuta novinami a pan si šel pro toaleťák, ze ji vynese. Nojo, ale ona se zatim někam odplazila. Když jsme ho ujistili, že fakt nebudeme spát, když budeme vědět, že tam furt je, našel ji, zlikvidoval a popřál nám dobrou noc.“

4.4.2017, 00:45

„Lukather zase mlel svoje jokey, kterým se směje hlavně on. Přišel k partituře dirigenta a začal nám říkat, že v 68. taktu chce, abychom si všichni sundali kalhoty. A pak se začal zase šíleně smát.“

10.4.2017, 00:35

„Flétnistka s námi vlastně nikdy nesdílí šatnu. Raději se vždy rovnou vybalí na záchodě a zabere tak pro sebe zrcadlo s umyvadlem. Dneska si tam opět dala svůj kufr, načež na to přišla ochranka a řešila, kde se tam ten kufr vzal. Ptali se našeho vedoucího, jestli kufr zná. Kdyby řekl, že si není jistý, nebo že ho nezná, zavolali by pyrotechniky a koncert by se zrušil. Její kufr ale od nás zná každý. Ode dneška je zákaz vynášení zavazadel ze šatny.“

13.4.2017, 18:21

„Lukather měl opět spoustu poznámek. Svoji píseň Don ́t chain my heart na zkoušce přejmenoval na Don ́t chain my penis.“

Autor: Hanka Slanařová | čtvrtek 18.5.2017 0:06 | karma článku: 10.54 | přečteno: 284x

Další články blogera

Hanka Slanařová

Do Chorvatska s Blablacarem

Léto se pomalu rozjíždí, objednané dovolené klepají na dveře a všichni už se těší na moře, do hor, do přírody nebo kamkoliv je komu libo. Co takhle to ale zkusit trochu jinak?

9.6.2017 v 18:47 | Karma článku: 9.37 | Přečteno: 530 | Diskuse

Hanka Slanařová

Letem světem se středověkem

Ne každý má v životě štěstí dělat a živit se tím, co ho opravdu baví. Jednou jsem někde četla, že není úplně důležité se živit svým oblíbeným koníčkem, ale tím, co nám jde.

29.5.2017 v 21:08 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 453 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Tomáš Hlaváč

Britové Asking Alexandria zažehávají oheň

Po dlouhém čekání Asking Alexandria vydala svůj singl Into The Fire. Po několika týdnech, kdy sociální sítě kapely plnili fotky s tajemným hashtagem Into The Fire, do světa vlétl song, který se stává pilotním singlem k novému albu

23.9.2017 v 11:45 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 110 | Diskuse

Karel Sýkora

Evangelizace – vypůjčeno od katolíků

Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici, zkratka CIC) je soubor vnitřních právních předpisů a norem (kanonického práva) římskokatolické církve, závazný pro všechny římské katolíky.

23.9.2017 v 11:36 | Karma článku: 4.84 | Přečteno: 86 |

Vladimír Koliandr

Chcete probudit přirozené léčení ve vlastním nitru?

Tímto článkem dávám svým čtenářům obrovský dar. Nenechte si ujít příležitost naučit se léčit se sami! Při praktické realizaci můžete vidět či cítit i malou změnu ihned!

23.9.2017 v 9:00 | Karma článku: 19.20 | Přečteno: 523 | Diskuse

Karel Sýkora

Fatboy Slim – Weapon Of Choice

Fatboy Slim také známý jako Norman Cook je britský hudebník žánru taneční hudby. Spolu s interprety The Prodigy a The Chemical Brothers patří k průkopníkům žánru, který se nazývá big beat.

23.9.2017 v 8:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 |

Karel Sýkora

Kult hákového kříže – film

Po smrti otce, zastřeleného v černošském ghettu, se Derek stane aktivním stoupencem neonacismu, touží po pomstě. Jeho činy vyvrcholí vraždou dvou černochů, za niž si odsedí tři roky ve vězení. Odtud se vrací jako jiný člověk...

22.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 8.56 | Přečteno: 298 |
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 422

Houslistka na cestách, která se mimo jiné občas zabývá svojí malou živností v tvorbě různých šitých produktů.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.