Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Do Chorvatska s Blablacarem

9. 06. 2017 18:47:39
Léto se pomalu rozjíždí, objednané dovolené klepají na dveře a všichni už se těší na moře, do hor, do přírody nebo kamkoliv je komu libo. Co takhle to ale zkusit trochu jinak?

Cestování pomocí spolujízdy nemusí být pro každého lákadlem, protože chápu, že v dnešní uspěchané době je člověk občas rád aspoň na chvíli sám. Přečte si ve vlaku knížku nebo líp, celou cestu prospí a vzbudí se až v cíli. Pokud je to majitel vozidla, tak je naopak zase radši, když není časově fixovaný na jinou cestující osobu a nemá za ní zodpovědnost.

S Blablacarem jezdím přibližně rok a půl, co u nás v Čechách odkoupil databázi Jízdomatu, který fungoval na stejném principu. U něj jsem byla registrovaná asi dva roky. Pokud člověk chtěl, mohl si místo spojení na idosu vyhledat nabízené cesty řidičů registrovaných na Jízdomatu a zpravidla za mnohem nižší cenu se s nimi domluvit na přepravě. Můžeme to označit jako stopování současné moderní doby. Výhoda Blablacaru je v tom, že funguje i mezinárodně. U nás existuje řada dalších menších spolucestovních portálů, mimo jiné i skupiny na facebooku s konkrétní trasou spolujízdy, které také občas využívám.

Někdo se takovému cestování vyhýbá možná spíš proto, že se bojí. A jak se říká: „Kdo se bojí, nesmí do lesa“. Jezdím pravidelně trasu Ústí nad Labem - Praha dva roky a nic, co by mě od spolujízdy odradilo, se za tu dobu neudálo. Občas se najde pár kuriozit, protože lidi jsou různí, ale většinou je to nakonec úsměvné :) (Už se vám někdy stalo, že by vám mladý řidič po telefonu při domluvě odjezdu řekl, že je zvyklý jezdit bez kalhot? Ne?? Tak ale myslete na to, že ten řidič třeba neni zvyklý ani nosit trenky, „bez kalhot“ tudíž dostává úplně jiný rozměr :D ) Každý řidič či pasažér ale má registrovaný profil a v něm i hodnocení. Pokud nechcete jet s někým, kdo o sobě nemá napsanou ani čárku, natož fotografii, nemusíte.

Loňské léto jsme se společně s mojí sestrou Ančou rozhodli naplánovat cestu do Chorvatska. Bylo to tedy trochu narychlo, asi tak týden před odjezdem a jen na 5 dní. Pokud se člověk rozhodne cestovat spolujízdou, je omezený ve výběru lokalit podle možností řidičů. Pro mě byla priorita nejdřív zajistit cestu zpátky. Od kud, bylo celkem jedno. Podařilo se mi najít řidiče, který měl v den našeho plánovaného odjezdu cestu z Umagu do Pardubic. Telefonicky jsem si ověřila, že dvě místa v autě mít bude a domluvila se s ním, že mu během hodinky naši účast potvrdím. Jedinou podmínkou bylo nemít moc velká zavazadla. Cenově jsme tedy měla každá zajištěnou zpáteční cestu v autě za 700Kč. Pak jsem hledala nějaké přiměřené ubytování v okolí, blízko k moři a pomocí bookingu zarezervovala hostel na 4 noci pro dvě osoby dohromady v přepočtu za cca 4.300Kč. Současně jsem kontrolovala možnosti nabízených cest do stejné oblasti. Nejblíže tím směrem jel z Mnichova jeden mladý Němec Benjamin se svojí přítelkyní na dovolenou. Cesta s ním nám pro jednu osobu vyšla na 35 euro (cca 940 Kč). Do Mnichova jsme se z Prahy vydali pomocí Flixbusu, cena jedné jízdenky vyšla na 480 Kč. Suma sumárum, ubytování na 4 dny 200 metrů od moře a cesta tam i zpět pro jednu osobu celkem za 4.270 Kč. Někdo by mohl namítnout, že jsme se z Pardubic taky ještě nějak museli dostat zpátky do Prahy - takže zaokrouhlíme na 4.500 Kč :) Šlo by to i levněji, ale my se s touhle cenou spokojili.

Do Mnichova jsme se vypravili ve večerních hodinách 20.8.2016. Kolem půlnoci jsme měli být na místě a počkat na Bena. Se svou přítelkyní měl v plánu absolvovat noční cestu k moři na jih. Ani jeden z nich nebyl moc komunikativní, tak jsme brzo v autě usnuli. Za celou cestu si Ben udělal jen jednu pauzu. I když to byl svědomitý řidič, kolem páté ráno jsem si všimla, že už hodně bojuje s únavou. Když můj návrh na výměnu u volantu odmítl, poprosila jsem ho alespoň o krátkou pauzu. Přibližně v půl osmé ráno nás odvezl až přímo před hostel. S díky jsme mu cestu zaplatili a za odměnu dali lázeňské oplatky a jednu plechovku s plzní. Z naší strany to byl plánovaný úplatek za tak dlouhou cestu.

Na hostel bylo ještě dost brzo. Check-in byl plánovaný až na 14:00. Protože jsme chtě-nechtě museli dodržet podmínku na zpáteční cestu, zvládli jsme se každá sbalit do malých batůžků, což se nám teď vyplatilo. Vydali jsme se s nimi na pochod pobřežím a obhlídku okolí.

Zápis z deníku, neděle 21.8.2016, 12:30

„Po zdlouhavém putování skrz kempy na pobřeží směrem na sever jsme na chvíli usnuli na placatým šutru u moře. Přibližně po hodinovém šlofíčku jsme si vybrali jeden hezký výběžek do moře, převlíkli se do plavek a konečně tam taky hupsli.“

V hotelu o nás majitelka věděla, což se mi celkem ulevilo. Ubytovali jsme se a užili trochu odpolední veget. Pokojíček byl útulný, s umyvadlem, sprcha a záchod byli na společné chodbě. V hostelu ale bylo prázdno. Většina lidí podle mě využila přímořských kempů. Během našeho pobytu tam jen na jednu noc přijela přespat parta motorkářů.

Zápis z deníku, neděle 21.8.2016, 21:46

„Vzali jsme flašku vína, nějaký pochutiny ze zásob a šli do kempu. Ujali jsme se jedné lavičky a koukali na barvy nebe po zapadlém slunci. Brzo se začaly ukazovat v dálce blesky a po chvíli prosvětlovaly oblohu v jednom kuse.“

Vyšlo nám krásné počasí. Vlastně bylo čím dál tepleji a my čas využívali hlavně k chytání bronzu. To by člověk neřek, jak ho to unaví. Nebo to bylo tím vínem? Naše stravování obecně nebylo zrovna příliš gurmánské. Většinou jsme si vystačili s nějakými suchary, sušenkami, křupkami a hlavně vínem. Oblíbili jsme si místní dring „miš-maš“, což je pomerančová limonáda s červeným vínem. Na tom jsme tam defakto žili celý pobyt.

Zápis z deníku

Pondělí 22.8.2016, 21:10

„Vymysleli jsme plán na výlet po okolí. Asi 3 km od nás měla být nějaká zřícenina, tak jsme k ní vyrazili. Zanedlouho jsme vyšli i opravdové „zruiny“. Bývala to velká honosná vila se zajímavou architekturou, ale teď byla dobrá akorát tak na zbourání.“

Úterý 23.8.2016, 9:12

„Oukej, přiznávám, spálený záda jsou fakt zlo a hlavně v noci. Sice se mažu, ale pochopila jsem, jak moc je důležitý se mazat opravdu důsledně na každým místě. Teď mám na sobě rudý ostrůvky, kam se krém pravděpodobně nedostal nebo opravdu v malým množství. Andulka v noci nemohla spát kvůli komárům a mě budilo, jak „jim“ pořád tleská.“

Peněz jsme s sebou moc nebrali a zbytek jsme se rozhodli poslední večer využít v místním „beach baru“. Zrovna tam měla hrát i nějaká kapela, která nakonec vůbec nezněla špatně. Měla jsme každá tak akorát na jedno pivo. To jsme si objednali a po pár minutách nám oběma od barmana přistála whisky s colou, prý od „bosse“. Boss se k nám po chvíli skutečně i přidal a dal se do řeči. Po chvíli jsme zjistili, že je to majitel celého podniku, kterému patří snad půlka okolí. Celkem galantní chlápek něco po čtyřicítce, který se choval velice slušně. Plán na jedno pivo a hají se velmi rychle změnil na celonoční párty, kterou jsme protancovali na parketu. Já už to ale ve 3 ráno celkem vzdávala, protože na osmou ráno už byl smluvený odvoz domu a se žaludkem na vodě se špatně cestuje. Aspoň na těch pár hodin jsme se šli trochu vyspat a tím zakončili naši výpravu.

Zápis z deníku, čtvrtek 25.8.2016, 8:50

„Ráno mi fakt nebylo dobře. Dali jsme si mini snídani, protože ani jedna z nás neměla moc chuť k jídlu, rychle zabalili a prchli. Zbytek jídla jsme nechali na chodbě s nápisem „eat me“ a v pokoji pro majitelku poděkování a bonpari.“

Řidič Petr byl přesně takový ten typicky bodrý čecháček, co si v dopravě moc nebere servítky, i přesto to měl všechno plně v rukách. Když jsme se naložili, ptal se kde máme zavazadla. Zavazadla? Řeklo se nic velkýho, ne? Nemohl uvěřit, že nám každé stačil jenom malý batoh ... a já se tak snažila, abych do něj všechno narvala ... :D

Přibližně kolem osmé večer jsme dojeli do Pardubic. Tam nasedli na vlak do Prahy a tu noc si dopřáli minimálně 12 hodin spánku.

Letos v létě se pár dní na výlety snad zase najde. Osobně nejsem tolik ten typ, co by musel vylehávat na sluníčku u moře. Raději bych se podívala někam na sever, tak uvidíme ... :)

Autor: Hanka Slanařová | pátek 9.6.2017 18:47 | karma článku: 9.01 | přečteno: 519x

Další články blogera

Hanka Slanařová

Letem světem se středověkem

Ne každý má v životě štěstí dělat a živit se tím, co ho opravdu baví. Jednou jsem někde četla, že není úplně důležité se živit svým oblíbeným koníčkem, ale tím, co nám jde.

29.5.2017 v 21:08 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 443 | Diskuse

Hanka Slanařová

Turné s „hvězdičkami“ 70. let aneb 16 koncertů za 24 dní

Zápis z deníku 14.4.2017, 23:22 „Na koncertě dnes opět nechyběly dvě pravidelné fanynky a tentokrát tam byl i pán, který měl opasek s displejem, na kterém problikával nápis Rick“

18.5.2017 v 0:06 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 276 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Na třicet let starém kole podél Vltavy

Tuto neděli docela vyšlo počasí, a tak jsem se rozhodl pro další výlet. A to výlet rovnou na kole. Vydal jsem se podél Vltavy z pražského Braníku, přes Zbraslav do Vraného mad Vltavou a Skochovic a zpět. A docela zážitek.

22.8.2017 v 11:28 | Karma článku: 5.68 | Přečteno: 134 |

Jiří Jurčák

Ligurie potřetí, aneb „proč my nejezdíme do Chorvatska“

Nedávno jsem tady četl zajímavý článek od kolegy blogera, ve kterém se snažil, pokud možno objektivně, porovnat dovolenou v Chorvatsku a Itálii. Ten první důvod shrnuje docela výstižně dokument pana Remundy Obnažený národ.

22.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 15.35 | Přečteno: 796 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 207: Ve Walesu z hradů a vrcholků hor do skoro italské vesnice

Bláznivý sen uskutečněn. U ústí "ledovcové řeky" Dwyryd do Průlivu sv. Jiří ve Walesu vznikla vesnička jakoby ze Středomoří. Nechal ji postavit potomek prvního nositele titulu Prince of Wales Owaina Gwynedda Clough William-Ellis..

22.8.2017 v 7:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Lucie Menclíková

To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez

Jak Jason slíbil, tak se taky stalo. Dvoudenní výlet - jupííí! Jedeme až úplně na jih do Bluffu - nejjižnější město na Jižním ostrově, proslulý vynikajícíma ústřicema (FUJ, těch já se teda určitě zdržím).

21.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 514 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Ke zpožděnému letu z Hurghady

Jako relativně častý klient společnosti Travel Service na linkách mezi Prahou a některými z rudomořských letišť v Egyptě jsem věnoval pozornost dění kolem zpožděného letu Hurghada – Bratislava.

21.8.2017 v 12:40 | Karma článku: 14.45 | Přečteno: 1176 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 412

Houslistka na cestách, která se mimo jiné občas zabývá svojí malou živností v tvorbě různých šitých produktů.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.