Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zimní cesta do teplých krajů božské Andalusie

22. 03. 2018 21:17:42
Ukrajina je sice fajn, ale když už vám promrzlé zdi vaší chaloupky připomínají tvrdou realitu, že je čas vstát z vyhřátých peřin a jít do studené kuchyně zatopit v kamnech, je třeba se vydat trochu víc na jih.

A to pokud možno co nejvíc na jih to v Evropě půjde.

S dlouholetým kamarádem z Irska jsme si vybrali destinaci jižního Španělska, které jsme po deset dní projížděli malým zapůjčeným vozidlem značky Peugeot. Místo srazu bylo letiště v Malaze.

---

Zápis z deníku, neděle 18.2., 13:23

„Během letu si byl někdo zapálit cigaretu na záchodě a v letadle začal pískat alarm. Následovaly turbulence, při kterých dáma vedle mě neustále hekala.“

---

Rozhodli jsme se si to užít ve velkým stylu, tak jsme s destinacemi pro nocování a stravování příliš nešetřili. Hned od začátku jsme si na první dvě noci vybrali hotel v Malaze na kopci hned vedle hradu. Ten výhled na město a moře byl famózní. Historické centrum města včetně Alcazaby je moc krásné, ale pro milovníky hudby, jako jsme byli my dva, bych doporučovala navštívit interaktivní muzeum hudby. Většina hudebních nástrojů, které jsme si měli možnost vyzkoušet, je sice muzikantsky naprosto nepoužitelná, ale i tak jsme tam strávili spoustu času. (Pozn.: housle byly prasklé a bez duše ...)

---

Zápis z deníku, úterý 20.2., 10:48

„Vstávali jsme pozdě. Sice jsme neměli zaplacenou snídani, ale šli jsme na ní s tim, že ji na recepci doplatíme. Nikdo se nás na číslo pokoje neptal, při check-outu taky nikdo nic neříkal, tak jsme s plnými žaludky nenápadně opustili hotel.“

---

Naším dalším cílem, který se neplánovaně (teda, na téhle cestě nebylo nic konkrétně plánované) protáhl na dvě noci, byl Gibraltar. K Gibraltaru je nejlepší dojet autem k hranici, nechat ho na parkovišti a přes hranice dojít pěšky. Je to místo, které patří Anglii. Pro nás výhoda, protože španělsky neumíme ani jeden ...

---

Zápis z deníku, úterý 20.2., 18:17

„Co mě překvapilo - silnice jak pro auta, tak pro pěší, vede středem přistávací plochy pro letadla :-O“

---

Poloostrov je z větší části tvořený skálou. Ubytovali jsme se v malinké kajutě jedné lodi v přístavu,jejíž majitel byl Brit, který vypadal jako moderní pirát. No, prý už byl dvakrát milionářem. Po prvý ho zruinovala celosvětová ekonomická krize, po druhý rozvod. Tahle lodička, kterou využíval se svojí přítelkyní jako příležitostný penzion (prý většinou pro novomanžele a jejich svatební cesty), nebyla jeho jediným majetkem. V přístavu měl ještě rybářskou loď a motorový člun. No a s ním přišla nabídka soukromé projížďky na volném moři.

---

Zápis z deníku, čtvrtek 22.2., 13:08

„Chvíli jsme kroužili po moři a pak je uviděli. Hejno delfínů, kteří se postupně vynořovali a zase nořili zpět do moře. Mohli jsme být téměř metr od nich, než zmizeli do hlubiny.“

---

Na tomto krásném poloostrově bylo rozhodně nutné navštívit i skálu samotnou. Na jejích vrcholcích žijou malé drzé opičky, které by vám pro kus žvance klidně vyškrábaly oči. Už první den ve Španělsku mi začínal telefon vypovídat službu a někdy hrozně dlouho trvalo, než se mi podařilo něco vyfotit. A zrovna se to stalo i před dvěma rozvalenými opicemi. Jedna nejdřív párkrát prskla a pak po mně chňapla, div mi ten telefon nesebrala rovnou i s kusem trika.„ No joo, jen si ho vem, stejně je mi na prd.“ S hlasitým jeknutím jsem usoudila, že focení opic nefunkčním telefonem už asi bylo dost.

Do Tarify jsme se vydali už jenom proto, že tam byl nejjižněji položený bod Evropy. Toho se ale bohužel bez případného absolvování kurzu potápění nebo na člunu asi nedalo dosáhnout. Poloostrov, který vede z Tarify, je pro veřejnost uzavřený. Dalším cílem bylo ostrovní město Cadiz u západního pobřeží. Cestou jsme navštívili vykopávky románského městečka Baelo Claudia. Prý to bylo město ze 3. století našeho letopočtu, které časem smetla Tsunami. (Není ověřeno, to mi říkal ten Ir ;) )

Pokud Vás ve Španělsku přepadne hlad a je zrovna přibližně mezi čtvrtou a osmou hodinou odpoledne, s restauracemi to máte téměř bez šance. Chodili jsme celým Cadiz a nemohli nic najít. Prý je to město bohaté a chutné na mořskou stravu, bohužel jsme zapadli do prvního bistra, které jsme našli a bylo otevřené, a fritované kousky mořských živočichů nás moc nenadchly. Tak snad jindy.

Opustili jsme pobřeží a zamířili do Sevilly, město plné kulturního dědictví a nejkrásnější město, které jsme za celou výpravu navštívili.

---

Zápis z deníku, sobota 24.2., 15:36

„Našli jsme si autobus C1 a s ním přijeli ke kolonádě, kde byla i spousta umělců včetně flamenco tanečnic. Konečně. Jsou fakt dobrý.“

---

Na to, že byl únor, bylo všude v centru tolik turistů, že se fronty do stěžejních památek - Alcazaby a Katedrály - vlekly po celém náměstí. Stát fronty není náš styl, tak jsme se smířili pouze s exteriérem. Na večer jsme si zamluvili stůl na pravém vystoupení flamenca. Nebo pravém. Každý turista si to asi myslí, když za lístek zaplatí 40-80 euro, podle toho, jestli to má i s večeří. Za ten zážitek nám to ale stálo.

---

Zápis z deníku, sobota 24.2., 19:47

„Město žilo uměním. Všude byli buskeři a nikomu nevadilo, že jsou moc nahlas. Dívka, co kreslila na zem, maska divného ptáka, co vydával ještě divnější zvuky, klavírista a spousta tanečníků moderního tance.“

---

V neděli mělo pršet. Za celou dobu bylo počasí spíš slunečné, ale člověk nikdy přesně nevěděl, jaký zvolit vhodný oděv. Na sluníčku to pálilo a mohlo být kolem 25 stupňů, ve stínu jakmile zafoukalo, kleslo to rázem na 13. Ten den nás při odjezdu ze Sevilly překvapil maraton, kterému se téměř nedalo vyhnout. Auta stála v postraních ulicích zaparkovaná přímo ve středu silnic. Jejich majitelé to asi vzdali a vydali se na cestu městem pěšky. Naštěstí se nám podařilo vycouvat ze všech uliček, které byly náhle bez označení slepé a pro tento den jsme zvolili projížďku skrz Andaluské hory. Střídavě pršelo, bylo mlhavo, sem tam se to protrhalo, ale pokaždé nám příroda ukázala svou krásu v plné parádě. K večeru jsme dorazili na místo jménem El Chorro a ráno plánovali procházku stezkou ve skalách.

---

Zápis z deníku, pondělí 26.2., 9:43

„Na recepci jsme se ptali, kudy se dostaneme na stezku mezi skalami, načež nám bylo oznámeno, že je pondělí a to je vždycky zavřeno. Trochu pech.“

---

No, občas se něco nepodaří podle představ. Smutně jsme si prohlédli skály z dálky a zamířili zpátky k Malaze, kde jsme začínali. Tam jsme měli sraz se dvěma přáteli z Dublinu, kteří mají kousek od Malagy svůj dovolenkový apartmán. Úžasné místo. Nechce mi někdo koupit byt s výhledem do hor Andalusie? ... :)

Den odletu se přiblížil a s ním se i stále horšilo počasí. Bylo dost větrno a sem tam pršelo. Všichni čtyři jsme měli naplánované lety přibližně ve stejnou dobu. Našim přátelům se let nejdříve odložil o hodinu a půl a nakonec úplně zrušil. Vlastně nevim, co přesně bych v jejich situaci dělala já. Oni si ve svém bytě prodloužili pobyt, než se jim našel nějaký jiný vhodný let. Všichni jsme měli odletět ve středu, oni se prý dostali domu až v neděli. Naštěstí jsem měla svůj přestupný let Malaga - Milán - Praha bezproblémový a do Čech se vrátila s přibližně třicetistupňovým rozdílem, kdy u nás padly zrovna ty nejtužší mrazy kolem -15 ... Tsss, příště mě tu do konce března neuvidíte.

---

Postřehy

Snídaně, oběd a večeře jsou proti našim obvyklým časům posunutý přibližně o dvě hodiny. Důvodem může být mimo jiné i ten fakt, že i když je jih Španělska od nás vzdálený přibližně 3.000 kilometrů, není tu časový posun. Slunce tu tedy zapadá mnohem později, než u nás.

Všude, naprosto všude rostou pomeranče. A vřískaj papoušci.

Na silnicích je většinou omezená rychlost na 80. Prvních pár dní jsem ji poctivě dodržovala, ale když se za mnou pořád tvořily kolony, přestala jsem si cedulí všímat. Na policii jsme za celých 10 dní nikde nenarazili.

Opice nemaj drápy, ale měkký pevný stisk tlapiček.

Španělské angličtině rozumím líp já, než Ir. Pokud zrovna nějaký Španěl mluví anglicky.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Hanka Slanařová | čtvrtek 22.3.2018 21:17 | karma článku: 10.75 | přečteno: 348x


Další články blogera

Hanka Slanařová

Tokajská oblast v cikánských povozech

Po úspěšné ukrajinské výpravě po poloninách na koních jsem se nadchla pro cestování. Další cíl: Tokajská oblast v cikánských povozech.

23.11.2017 v 17:09 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 648 | Diskuse

Hanka Slanařová

Zakarpatská Ukrajina na koních

Pokud někdo koukal do telefonu, tak jenom proto, aby si prohlédl fotky, které právě vyfotil. I přes všechny nádherné snímky ale člověk neprohlédne místní krásu, dokud si ji sám neprožije. Zakarpatské poloniny.

18.10.2017 v 17:06 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 1138 | Diskuse

Hanka Slanařová

Do Chorvatska s Blablacarem

Léto se pomalu rozjíždí, objednané dovolené klepají na dveře a všichni už se těší na moře, do hor, do přírody nebo kamkoliv je komu libo. Co takhle to ale zkusit trochu jinak?

9.6.2017 v 18:47 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jakub Beznoska

Pražský Sherwood

Vrchlického sady - pro pražáka velice známé a málo oblíbené místo. Pro mimopražské, kteří přicestují vlakem do matičky Prahy, místo celkem šokující..

19.4.2018 v 23:55 | Karma článku: 28.20 | Přečteno: 959 | Diskuse

Jakub Beznoska

Nástrahy v MHD

Každý z vás jistě někdy využil k přepravě po městě MHD, tudíž jste se setkali s typy cestujících uvedených níže.. :)

19.4.2018 v 5:11 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 1290 | Diskuse

Michal Tříska

Broumovský klášter

V Broumovské kotlině najdeme klášter z první poloviny 14. století, který uchovává historickou knihovnu, unikátní kopii Turinského plátna a nebo rozsáhlou zahradu.

18.4.2018 v 17:00 | Karma článku: 18.42 | Přečteno: 419 | Diskuse

Michaela Šedová

Všechny barvy Sintry

V životě jsem navštívila spoustu zámků, ale žádný z nich se ani zdaleka nepodobal Pena paláci v Sintře. Zejména pokud jste fanoušky disneyovek, neměli byste si tenhle unikát při návštěvě Portugalska nechat ujít!

18.4.2018 v 11:39 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 174 | Diskuse

Pavel Liprt

Středověké stříbrné Hory Kutny i současná zlatá Kutná Hora

Kutná Hora byla více jak tři sta let druhým nejvýznamnějším městem českého státu. A hned dva čeští králové jí dokonce dávali přednost před Prahou. Byla zdrojem bohatství a to dokáže hodně.

18.4.2018 v 10:10 | Karma článku: 21.10 | Přečteno: 427 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 592

Houslistka na cestách, která se mimo jiné občas zabývá svojí malou živností v tvorbě různých šitých produktů.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.